Už včera jsem se dohodl se Smíšanem, že si dáme sraz v 1 v hospodě u T-Mobile Areny. Takže jsem se sebral a vyrazil naplněn očekáváním z toho co v Liberci předvedeme. Těsně před 1 hodinou jsem byl v hale. Smíšan už tam čekal a stačil jediný pohled na něj a hned bylo jasný, že jdem na chmelku..Smíšan už se na ní těšil s výrazem nadrženého puberťáka nacházejícího péčko v tatínkově šuplíku. I já jsem měl děsnou žízeň. V hospě bylo útolno - skoro nikdo tady nebyl a my začli probírat pondělní zápas. Smíšan to prej viděl v záznamu a začal mi osvětlovat sporný okamžiky ze zápasu. V průběhu tlachání jsme se hlasitě zasmáli při vzpomínkách na Svoba a jeho představení v pondělí (on totiž začal v busu vytahovat nějakej igelitovej pytlík a začal se k němu sklánět a Smíšan se ho zeptal - „ty bliješ?“ načež mu bylo odpověděno - „ne teďka jim, blejt budu až za chvíli a neboj dám Ti vědět“). Pak už se trousili další členové SF - chmelku s námi stihl ještě Kuba a měl takovou žízeň, že náš náskok téměř ihned smazal. Pak jsem si šel ještě se Smíšanem vsadit do Tipáče a slečna za přepážkou byla z jeho (nebo možná z mýho) krásnýho obličeje tak hotová, že ten tiket musela asi 3x přepisovat, než se jí povedlo ho vystavit správně. Pak jsme šli za ostatníma a čekali na bus. Ze SF jeli ještě Venda a „hnidopich“ Czechmate. Jahoda (ne Strawby, ale řidič) pak přijel a my si našli dobrá místa v prostředku busu. Po chvilce čekání na opozdilce jsme ve velmi dobré náladě vyrazili vstříc (jak jsme doufali) vítězství.
Už nedlouho po odjezdu od T-Mobile Areny jsem pocítil hlad. A samozřejmě jsem si to nemoh nechat pro sebe - „Vendo, kurva já mám hlad!“ - a on na to „ser na to, dej si chmelku!“ Venda opět poukazoval na spoustu bezhauzů pod mosty a jejich útulné příbytky.. Napadlo ho, že bysme mohli udělat vandr po pražských (pod)mostech. Taky padali hlášky o Praze - stověžatá a stomostá atd..Czechmate, který seděl přes uličku se už poctivě nalejval - to by do něj jeden neřek. Koupil si Frankovku a padalo to do něj jak do senkrovny. Kuba nás lakoval, že si vzal jen tohle: (flašku 7Up). Pak se přiznal, že v tom má půl na půl vodku..Po chvíli jsem pocítil nehoráznou touhu jít se vychcat. A opět jsem to dal všem náležitě najevo. Naštěstí po chvíli řidič zpomalil a sjel z dálnice k benzínce. Hned jsem zamířil z busu ven a k přilehlému poli. Ostatní hbitě za mnou. Czechmatovi už v tu dobu pěkně svítila očíčka značící jeho společenskou únavu o níž jsme se později přesvědčili..:) Na benzínce jsme každej dokoupili zásoby chmelky a my s Vendou taky chipsy. Pak už cesta ubíhala mílovými kroky a my si ještě nechali od Markéty namalovat obličeje válečnými barvami. Po chvíli už jsme vystupovali z autobusu. První co nás přivítalo byla neuvěřitelná kosa - ale co příroda opět volala a my museli „vyvenčit lachtany“. Potom už jsme šli k hale. Venku byla příšerná zima na což fakt nejsme zvyklý, a tak z Adamů byly rázem Evy...:) (nikoliv Farný) Po shrábnutí lístků jsme se dostali na stadion a neodolali jsme pokušení se vyfotit v dětském koutku..po chvilce přemlouvání slečny co měla koutek na starosti jsme skutečně plní vzpomínek na dětství a nostalgie vstoupili a pořídili fotky. Pak jsme se odebrali (jak jinak) na chmelku. Tu čepovala taková pěkná slečna a my na ní potajmu házeli očka (Venda na ní čuměl jak puk..:)). Při postávání ve frontě padali hodně zajímavé hlášky a slečna z nás měla celkem srandu:) Czechmate už byl zlitej jak prase (idkyž bude tvrdit, že byl jen v náladě). No tak nás napadlo ať udělá holubičku:) Z toho pak nějak vznikla sázka-nesázka, že mu koupíme každou přestávku pivko, když udělá stojku..v průběhu našeho dohadování dorazil již docela vylitý Nespik s partou dalších kamarádů (rozhodně vypadali jako menší notoři než on). Hned si dal chmelku a připojil se k debatě...Už jsme se chtěli vsadit, ale Czechmate vyměk a nechtěl tu stojku udělat na dlaždicích vedle stolu, ale chtěl jí udělat na koberci u kotle a navíc ne na rukou, ale na hlavě...na to jsme nepřistoupili, a tak se nakonec žádná sázka neuskutečnila..Předtím ještě nezklamal Venda svým „já bych píchal“ - ostatně tato debata je zachycena na videu a opravdu stojí za to.
Ještě jsme každej hodili očko na pěknou slečnu za výčepem a šli ulevit svým měchýřům. Po vykonání potřeby (jak říká Venda - to je lepší než sex) jsme se přemístili do našeho sektoru. Ty dezoláti v pokladně nám zase dali lístky nahoru, ale my tentokrát šli rovnou dolů a ani jsme si lupeny neměnili. Pomalu jsme se začli těšit na zápas. Po chvilce za námi přišla Šárka, tak jsme pěkně pokecali a ona mi s pobaveným výrazem v očích řekla, že včera jsem byl pěkně nasranej a že to bylo hrozně vtipný..:-/ To už ale do zápasu zbývalo jen několik chvil. Plni odhodlání jsme začali hnát Spartu k vítězství. Zápas jsme odstartovali tradiční chmelkou. Co mi pilo značně krev to byla ubrečenost některých místních fanoušků, kteří při hereckých eskapádách svých miláčků pískali jako by jim někdo urval nohu.. Pobavila mě i (nejen) slovní přestřelka mezi Hanzim a nějakýma hovadama sedícíma za střídačkou..Na Hanziho letělo pivo, on jim to oplatil z lahve..:) Každopádně zápas nemá cenu ani moc popisovat, protože kdo tam byl, tak chápe a jiný to mohli vidět v TV..Je ale pár věcí co mi nasraly. Třeba pokřik „Dej Sparta gól“, který jsme několikrát začli zpívat se vůbec nesetkal s pochopením a byl nemilosrdně přebubnován, což se nám hodně nelíbilo. Trošku mi přijde jako by bubeníci schválně bojkotovali Šreka a prostě pokřiky, který se používaj na fotbale. Tohle mě teda opravdu nasralo, kór když sem viděl Vlastu jak se otáčí s výrazem, že by nás za ten nevinnej pokřik zabil..tohle prostě nepochopim..zápas už se chýlil ke svému závěru - na ledě se přiostřovalo, ale nutno říct, že domácí hráči (obzvláště slávistickej letec Čermák) padali jak hrušky ze stromu. Debil Podkonický neunes porážku a vypěnil. My už ale vesele aplaudovali svým miláčkům. TOMÁŠ DUBA!! TOMÁŠ DUBA!! Od kamárádu u televizních obrazovek jsme se dozvěděli jaký jsme mediální mrdky, že jsme byli vidět několikrát a že nám to moc slušelo..:)
Pomalu jsme se začali trousit ven ze stadionu. Venku bylo bílo - na což popravdě řečeno nejsme moc zvyklý. Kuba si po cestě k busu namočil boty v tý břečce co vznikla všude okolo - asi neumí chodit normálně..:) Chvíli trvalo než jsme vyjeli, protože jsme se opět zasekli na parkovišti, který se vyprazdňovalo jen velmi pomalu (není se co divit, když dopravu řídili četníci). Pak už jsme nabrali směr Praha. Cesta ubíhala jen velmi pomalu, neboť na dálnici byl značný nános bílých sraček. Takže nezbývalo nic jinýho, než si dělat srandu z Czechmata, kterej se učil Francouzštinu. Jeli jsme tak 70 - což nám vadilo hlavně proto, že jsme už nikdo neměli žádnou chmelku. Hlavně Venda toužebně vyhlížel benzínku v Příšovicích. Po chvilce nás s hlasitým troubením předjížděla (teď si nejsem úplně jistej) Škoda Fabie. Nějaký čas jsem luštil co je to za idiota, že takhle troubí a pak Kuba zařval - „jé, to je Nespik, ty voe“ tak jsme mu všichni zamávali a on pokračoval vstříc domovu. Naštěstí několik minutek nato jsme byli na benzínce. Rychle jsme odběhli ke stojanu s chmelkou - žízeň byla vskutku veliká. Před benzínkou jsme si nemohli odpustit naší tradiční „VOTOČKŮŮŮŮ“. Já s Kubou jsme s pocitem hladu ještě odběhli koupit bagetu. Cesta domů už ubíhala dobře neboť sníh jsme nechali daleko za sebou. Skvěle jsme si zazpívali. V našem repertoáru nemohli chybět písničky od <III>. Několik lidí v autobuse se k nám přidalo. Okolo 22. hodiny jsme dorazili k hale a v dobré náladě se rozjeli do svých domovů.
Sepsal Schaschek