Vážení přátelé. Tento článek se člověku nepíše lehce, jelikož je mi blivno jak z předváděné hry, tak z předváděného fandění. Předem bych rád vyzdvihl pozitiva tohoto zápasu a pokusil se co nejrychleji zapomenout na negativa této "frašky".
+ svařák tento zápas opravdu bodl (Romanův půllitr hovoří za vše)
+ výčepní slečna měla slušivý kulich
+ vyvedější choreografie podsvíceného rudého "S"
+ setkání s Olafem alias Zmrd :-)
+ kontrolování občanských průkazů při nalévání alkoholu (můj průkaz vidět nechtěli)
+ "Tak měls mě vůůůbec rááád, aspoň trochu rád"
- absence Ivetky
- absence velké většiny členů SF aneb "rýma v nose, hleny v puse"
- absence Vendy (je to sice člen frakce, ale po zápase nebylo co zpívat, proto samostatný bod)
- Salfického ukázkové rozehrání kotouče
- chování některých členů fanclubu
V Praze kalamita jak na Sibiři... Tři centimetry sněhu! A u muzea čtyři! Ano nepřeháním, v Praze před víkendem napadlo opravdu sněhu tři prdele, možná čtyři (nepočítaje Tuklaty, které zmizely totálně pod sněhem). Snad právě proto a ještě kvůli různým chorobám nepřišla velká část našeho "sektoru" U Sloupku. Na dnešní zápas dorazila jen má maličkost, Schaschek, Kuba, Červi, Roman, Czechmate, Sin34, Smolíček Pribináček, Pája a další tři, u kterých si právě teď nepamatuji jméno. Musím podotknout, že mohou být rádi, že zůstali doma. Do fanclubárny jsme zavítali v půl páté a čekal na nás již Šašek se svojí slečnou.
Někdo dal pivko, někdo připravil plachtu na transparent a celý natěšení jsme naběhli do T-Duha Arény Pardupraha. Naši bubeníci přivítali srdečně Pardubáky pokřikem zdravíme Teslu... Museli však asi přeslechnout předchozí nelechotivý pokřik adresovaný našemu klubu. To v některých z nás vyvolalo emoce a první jiskřička tohoto zápasu mezi našinci zdárně přeskočila. Po tentokráte povedeném choreu jsme začali podporovat náš tým, který se snad shlédl v nějakém třetiligovém týmu. Dušan opravdu ukázkově nahrál Sýkorovi, který si s radostí užil cestu až do prázdné brány. Vcelku pochopitelně se sputila nadávka na NAŠEHO brankáře a vyvolávání Tomáše Duby, což nám bylo proti srsti, opravdu netuším, čeho tím chtěli bubeníci docílit. Celkem očekávaně začali být hráči nervózní a rozhození, z čehož pramenil další gol kobyl z dorážky Havíře. Opět nečekaně za vše mohl Dušan, který se díky našim úžasným fans musel cítit opravdu jako doma. BRAVO!Toto chování fanoušků nevydržela trojice našich SF, kteří radši odešli do 104, úroveň fandění vyšla vcelku nastejno (já, Kuba a Červi). Do přestávky ještě stihla snížit posila Rob. V této třetině se opravdu ukázalo IQ fanoušků, kteří přejí svým hráčům pouze když se jim daří. O přestávce nás přišla navštívit pardubačka Olaf s kamarádkou a příjemně jsme si pokecali.
Druhá třetina sotva začala a samozřejmě, že Salfa mohl i za třetí gól, který padl při přesilovce Sparty 5:3 po zaváhání naší úžasně hrající obrany a vcelku jednoduše dokázali vtěsnat puk mezi Salfického betony. To už byla poslední kapka pro antifanoušky našeho druhého brankáře, kteří ho opět počastovali vhodnými pokřiky pro hráče vlastního týmu. To už vnitřní pocit uspokojení přímo čišel některým fanclubákům z očí, když mohli vyskandovat svého brankáře na střídačku. Asi jako loni, když něco posral Míla Toman, který právě září v Budějkách. Tuto třetinu se většina z nás rozhodla přestat fandit a začali až poté, co pardubičtí začli s pokřikem, kde že to máme ten náš kotel. Sýkora mezi tím stihl dát čtvrtý gól, za který asi též mohl Dušan, jelikož sedí na střídačce. To však odměnili naši přátelé pokřikem "NEVADÍ". Hold není sparťan jako sparťan, lepší se už nevyjadřovat. I přesto jsme se snažili zachovat chladnou hlavu a "bavit se" ztichlým kotlem, do kterého občas jako z čistého nebe přiletěla různá kousavá hláška na adresu fans stojících okolo bubnů, což někteří po zápase nelibě nesli a vylili si zlost jak je dobrým zvykem na Romanovi, Šaškovi a kupodivu i Kubovi.
Ve třetí třetině přidal gol opět Sýkora a Pivko a to už nadávky mezi SF a některými fans létaly opravdu nezdravě často. Dvakrát za tuto třetinu načapali nepřipraveného Lašáka "ostrostřelec" Stehlík a sváteční střelec Vrbata, což pouze kosmeticky upravilo tento dnešní výprask, jak na ledě, tak v hledišti. Samozřejmostí bylo, že se hráčům za tuto tužku poděkovalo. Pardubice si s námi dnes opravdu solidně vytřeli řiť. Myslím řiť, jako řiť, ne jako řiď. :)
To, co následovalo ve fanclubárně, z toho se mi zvedá žaludek doteď. Pan Polobůh Pleška těžce nesl kritiku na jeho počínání v dnešním zápase a bez argumentů se vrhl na Romana, Šaška a Kubu, který na Spartu chodí nějaký ten pátek, dlouho i bubnoval a podílí se na choreích Sparty. Vyslechl si, že si to může jít zkusit sám (téměř každý z nás si však už nejednou bubnování zkusil, pozn. SF). Pustil se do nás i Pleškův kamarád, kterého každý z nás viděl na hokeji poprvé s opravdu solidními argumentem ve stylu, že máme držet hubu a nenavážet se do jeho kamaráda, že BUBENÍCI MAJÍ VŽDYCKY PRAVDU. Rád bych viděl tyto pány, jak by se třeba místo celé soboty srali s různými choreografiemi. Hold každý má svůj úděl ve Spartě a když si někdo myslí, že když má v ruce paličky, že je něco víc. I takoví lidé se najdou. Později za námi přišel vychladlý Cvrček, který SNAD pochopil, oč nám šlo. To se však o někom říci nedá a tudíž čekáme další brečení u pana Kolínského, jak je ta naše frakce hrozná skvadra, když řve občas něco jiného. Nutno podotknouti, že to občas je taky, když je v hale delší dobu absolutní ticho. I přesto doufám, že když už mezi námi asi kamarádské vztahy panovat nebudou, budeme se k sobě chovat jako lidé a ne jako zvířata. Toto vše je můj osobní názor na dnešní ubohost a můžete mít k tomu jakékoliv výhrady, já je s klidnou duší přijmu a nebudu se na Vás sápat, jak strašně jste mi ublížili. Nerad bych tu dělal nějaké ukvapené závěry, ale bylo mi řečeno, ať článek napíšu ještě dnes, tak ho píšu ještě dnes plný emocí.
S přáním LEPŠÍCH zážitků než ten dnešní vás zdraví opravdu dost otrávený Jahoďák.