Opravdu netuším, jak se to stalo, asi jsem někdy ve fatální opilosti plácl, že napíšu report. Tímto se předem omlouvám všem za zkreslené zážitky mých značně rozmazaných a točících se očí :)
Moje šrajtofle zela prázdnotou a proto jsem ještě doma dostal revoluční nápad vzít s sebou slívku, kterou pálil můj kámoš někde doma ve sklepě. Vzal jsem jí tedy s sebou jako spoluzavazadlo a hurá do Holešovic. V rytmu cinkotu flašek mi cesta do Holešovic rychle uběhla a už sem čekal před Mekáčem s bandou vágusů prosící o cigáro. Najednou okolo mě prošel (teď nevim, jak se jmenuje, ale stojí vždycky u sloupu nahoře), který se nevešel do busu a jel na Čerňák. Naštěstí brzy přišla Pája, po ní Venda s Anett a jako poslední pičišnek Schaschek, co by furt píchal se svou družkou. :) Před vchodem numero 32 už stálo velké množství Sparta fans, z nichž sem znal opravdu jen hrstku. Usadili jsme se s Vendou jako zevlové na obrobník, pokuřovali Stařeny, Pájinu Malborku, usrkávali pivko a zkoušeli Vendovu Hi-Fi soustavu, která opravdu řvala tak, že se třásly skleněné tabule u haly. Po odjezdu hráčů už přifrčel strýček Jahoda se svojí buskárou, tak sme předběhli všechny ostatní a nacpali se na strategický místa. Začal jsem míchat svojí slívku s džusem, což se později ukázalo jako velkej hegeš, ale dokud to mělo procenta, pít se to dalo.
Venda už otvíral kolikáté pivo a tradičně se zpívaly nechutné písně o syflu, Hanky chcankách a škubáncích se strouhankou a dalších podobnejch dybytčáren. Venda nás opět poučil o ubytování pražských bezhauzů a Šáša nadrženej jak Bastr na skákání nedočkavě vyhlížel Sazka Arenu z okna autobusu, přání se mu splnilo a za mohutného Šaškárna v plamenech jsme projeli Vysočanama. Za veselého mekotu, bekotu a úpění po chcaní jsme dojeli k letadlu za Boleslaví. Obsadili jsme přilehlý les na venčení našich lachtanů. Vidět to myslivec, tak ho asi trefí. V kantýně měli krom zmrzliny celkem velký hovno, tak jsme se vydali na průzkum toho vyřazenýho kolosu. Uvnitř jsme objevili bufet, tak jsme si nakoupili oříšky, salámy, brambůrky a další věci, po kterejch se člověk tak maximálně zesere. Po této zastávce už byli všichni značně našrot a vidinou toho, že se vyšrotíme ještě víc jsme byli v Liberci vcuku letu. Po příjezdu jsme hlasitě dorazili ke kasám a nalítli do haly. Nemohli jsme opomenout focení v dětském koutku. K zápasu se vyjadřovat nebudu, za a) to nikoho nezajímá a za b) vim celkem kulový, co se tam dělo...
Po zápase nastal čas na křepčení a s úsměvem, jako když čtrnáctiletej zažije první pich jsem pozoroval radost hráčů Sparty. Intuitivně jsem vypozoroval, že je čas na další pivko a vyrazil směr stánek. Ten už ale zavíral, tak jsem si řekl, že na to seru a šel se na protest vysrat. Venku už čekali fans na hráče, některé slečny si div nervaly vlasy, prostě jsem si připadal jak na koncertě Sámera Issy :)) Po nahrnutní do busu jsem Vlastíkovi připomněl naší sázku, že když vyhrajem, vypije ten blivajz z příchutí pomerančové slivovice. Sám jsem si pomalu nestihl ani srknout a Vlastík už jí do sebe obrátil na exx. Čuměl jsem jak opařenej a z oku mi spadla slza, jelikož jsem si myslel, že to bylo moje poslední pitivo. Padaly hlášky o obci u Hradce, o tom jaký je Sýkora pěkný úd a Lašák slovenský ejakulát. Na pumpě v Příšovicích po našem příjezdu propukla panika. Z autobusu vylétli severněfrakční magoři a za pokřiku votočka votočká tančili mezi benzínovými stojany. Moji náladu značně pozvedlo nalezení šáňa v batohu, které jsem si přibalil doma, aby se slívka necítila sama. Lítaly špunty, na křoví se kropily chcanky slečny Hanky... Prostě euforie...
Do Prahy jsme se vydali s policejním doprovodem a v autobusu pomalu doléhaly známky opilecké únavy. Jen já a Venda jsme zůstali svěží a plní akce a nemohli se nadále dívat na ty líbající se páry. Začali jsme z rukávu vytahovat hlášky z našeho oblíbeného filmu Kurvahošigutentag, což některé značně pobuřovalo. Nakonec se na nás nasrala Pája, už ani nevím za co a následně nás nasrala, jelikož si nás přestala všímat a věnovala se Plokimu. S Vendou jsme chvílemi dostávali záchvaty smíchu, nikdo náš humor ale nepochopil :D Co by to ale bylo za výjezd, kde by si člověk nemohl pořádně zabékat! vystoupil jsem na Čerňáku, kde jsem ke svému překvapení zahlédl skupinu nápadně se podobající motajícím se sparťanům. Šel jsem blíž a spatřil toho, co nevim jak se jmenuje :) V metru už nikdo neměl sílu a tak vše proběhlo v poklidu... S vidinou ranního vstávání v šest hodin jsem se dobelhal k baráku a usnul ani nevim jak. A PROTO VŠICHNI!!!! VOTOČKÁ VOTOČKÁ VOTOČKÁÁÁ