Pátek
Kdybych měl napsat něco o nejmilejším a zároveň nejšílenějším výjezdu, který jsem absolvoval již několikrát, byl by to asi výjezd k panu Jahoďákovi do pralesa v okolí Turnova, kde i milé srnky skáčou šipky do hnoje a dámy popíjejí lahváče tak sladce, jako mámení divé zvěře na kokosový ořechJ Jako každý předvýjezdový pátek jsem měl skvělou náladu, po procházce s věrným psíkem jsem vyrazil do ráje cudnosti Nuslí a Vršovic nakoupit nějaký ten proviant na cestu. Moje kroky směřovaly do čínské večerky, kde jsem si u pana Ho-ČI Lipánka nakoupil pár pivínek na cestu, aby mi ta cesta jako ostatním rychleji ubíhala. Naladěn telefonátem se Strawbym, jsem spěchal na Vršovické nádraží do hospody, k mému udivení tam však postávala s lopatou parta firmy Boural a Skácel a na peróně dva alkáči s lahváči, Červi a Strawby mávajicí na moji spařenou prdel již z pěkné dálky. Ujelo pár pendolín, vypili jsme na zemi pivínko a nasedli do vlaku libé vůně piva a lidské močoviny. Cesta na hlavák je krátka jako moje přirození ve vlažné vodě a proto trvalo jen chvilku, než začali cinkat lahváče a my vyhlíželi zbytek naši kočkodaní společnostiJ
Do vlaku s početnou chátrou z Prahy si to šinuli Venda, Anča, Anita a Jirka, kterého jsem poznal na koncertě skupiny Houba na Poličském Rockoupání a upřímně, choval jsem se jako dobytek na pátouJ
Zajímavostí celého nástupu do vlaku je fakt, že všichni sebou táhli ruksaky narvány k prasknutí a já, jakožto vždy pouze spacák, rum, nějaký spodky a pivo. Měli prostě více alkoholu!! Ve vlaku si k nám na osmičku přisedla slečna, tipoval bych ji na vysokoškolskou nymfomanku se zájmem o knihy s tématikou mrouskání lidí a zvířat, ale nebavila se cestou tak jako my, i když ji pod tmavomodrými proužky na tričku prosvitovaly bujné bradavky. Pili jsme pivo, povídali si prostě klasika, jen Červi se Strawbym si našli zálibu v házení pivních zátek a veškerého bordelu ze země na lidi právě močící, či v podřepu na libém záchodku vlakové soupravyJ Jelo s náma spousta lidí, kteří se jako vždy nad našim veselým houkáním dívali skrz prsty a proto jestli si čtou tento článek můžu říci jen tohle: Jsme jiný, jsme jiný, jsme jiný a je to tak!!! V Bolce jsme se pokusili po kuřáckých abstinenčních příznacích, které se projevují žmouláním vajglů a pivních zátek, vykouřit pár těch smotků, ale pan průvodčí odulý jako medvědice v borůvkovém poli zamával na odjezd a proto jsem pokračovali v cestě dál. Slečna v pruhovaném tričku si po vylidnění vlaku odsedla, čehož musela opravdu litovat. Hláškou celé cesty se nakonec stala věta ze Švejka „ máme taky znamenitý sulc“, kterou zahlásil Venda s bujarým úšklebkem ve tváři a otevřeným lahváčem. Stala se nám taky nehoda, kdy v jedné zatáčce řidič zpozoroval pár mrouskajících spoluobčanů v křoví u Prdelic v Čechách a zatáčku projel ve větší rychlost nato se Vendovi rozlilo pivínko na zem, valilo se cestičkou přes vlak jako močovina z loučky ustájených krav. Paní průvodčí, dáma se zkušenostmi nejen z oboru, nás požádala o utření rozlitého pivínka a proto jsme utírali vším, co nám padlo pod pysky, hajzl papír, kapesníčky, dokonce jsem si od jednoho pána bez dovolení vypůjčil časopis metro. V Mnichově Hradišti na nás čekal z důvodu výluky pan Hruška zvaný též Kompot, který nás vyhrkanou karosou vezl do Turnova. V autobuse cinkali lahváče pod Červim, který byl až na vozíček jako pan Lorenc z filmu Na samotě u lesa, občas se tu a tam ozvala houkání ze zadní pětky autobusu. Cestovali s námi i dvě slečny, kterým jsme cosi žvatlali ani už nevím co, ale smáli se jak veverky nad štěstíčkem v trávě. V Turnově jsme dokoupili zásoby limonád a dojeli do Dolánek, tajemné vesničky na řece Jizeře, kde stojí Jahodovic stavení. Ubytovali jsme se hozením věcí do ledničky a čekali, než pivínko dostane teplotu sedmého schodu. Po pěti minutách jsme otevřeli lahváče, Anča si udělala veselou šanghaj kolu a celá naše společnost se usadila na schodech u chaloupkyJ Houkali jsme na rytmy různých pěkných písní a přítel alkohol se začal usazovat v našich opičích úsměvech. Strawby s Červim mezitím jeli kamsi do prdele na horských kolech značky Joko pro buřtíky na večerní táborák, čekali jsme už jen na Destroye a Schaschka, kteří měli dojet coby dup. Usměvavé obličeje jak mamutí zatlačení před setměním jsme uviděli za chvíli, svižnými kroky s velkou Žízní šli naši kamarádi za námi. Přivítali jsme je pozdravem Hurá a s vytaženými zadními otvory napůl žerdi, jen Venda vytáhl svojí bělavou prdel až po guleJ
Chlapci se přidali k nám s pitím jako duhy, už jsem načal i znamenitý Rum a proto večírek začínal a nejvíc ho asi připomínají fotky, z kterých jde hlava kolem. Zapálili jsme si ohýnek, být hladový jako stepní vlk není dobré před alkoholovým dýchánkem a tak jsme se posilnili buřty, pivem, klobáskami a koninouJ Sousedská menšina musí být vždy ráda, když jim přijedou takový víkendový sousedé, ale je to lepší než poslouchat za okny lízání kulek mrštných lišek. V bedně dávali fotbal, zavládla radost nad remízou Rumunů proti Francii, možná i proto že máme rádi modrou, žlutou a červenou. Tančili jsme pogo, no spíš to bylo jako poskakování opic s koštětem v Zoo, ale zábava byla a to se počítá pánové a dámy. Po půlnoci jsme byly všichni jako berušky, prasečí vočička a dopíjeli poslední chlast. Někteří se dlouho po půlnoci vydali do svých loží, s Destroyem se nám stala ta nehoda, že jsme se prostě zasekli, popíjeli a chtěli poslouchat písně na počest Miloše FrýbyJ Frýba nebyl a tak jsme dlouho do raních hodin poskakovali na Ska-Péé a hlavně patrona celého večera Doktora Fica, jen doufám že jsme nikoho nevzbudili. Za rozbřesku a pořádné mlhy jako ve večerníčku o Rákosníčkovi jsme i my ulehli na křesla, později jsem se probudil na zemi ve spacáku jako spící jelen na seně…ale to už jsem viděl v rozespalosti rozšláplého broučka pod stolem a zaslechl Strawbyho smích sobotního rána….
Kuba
Sobota
Ráno začalo naprosto neobvykle a to tím,že jsme se vzbudili.Konkrétně mě teda vzbudilo nepředstavitelně silné nutkání v močovém měchýři,způsobené konzumací deseti večerních škopků.A tak jsem překročil Destroye spícího v křesle,Kubu svinutého na zemi a za kakofonie vlastních větrů,nachcal jsem venku krtkovi do krtiny.Jedinej čerstvej byl Strawby kterýho jsem našel pokuřujícího venku.A tak jsem si otevřel lahváč a šel mu dělat společnost.Krátce na to se v rychlém sledu začaly ze spacáků trousit ostatní.Jen Destroyovi,bude asi nutné zasvítit baterkou do obličeje,neboť jak by řekl Fanánek,není jisté zda-li hoch žije.Po snídani složené z nudlových polívek,piva,cigaretek a jiných neřestí,odebral jsem se s Kubou,Šaškem a anitiným Jirkou omrknout zdejší stánek.Na Dlaskově statku se právě odehrává jakési setkání řezbářů.Jako předtančení se zde pohybují předškolní děvčátka v lidových krojích.Náš původní záměr vniknout na tu seanci za účelem pogování,byl raději zavrhnut.Jaké však bylo naše překvapení,když jsme v reprodukované melodii rozeznali melodii známe písně s textem“šukej mě,mrdej mě,kruť mi kozama“!A tak jsme se jaly přezpívat si celý text tak jak ho známe my.Když jsme ovšem dospěly k pasáži“strč mi ho do huby,došla pasta na zuby“,byly jsme nuceni smíchy rezignovat.
A tak si radši u stánku dáváme točený.S kelímky v ruce se vracíme ke kamarádům.Všichni jsou úhledně rozesazeni na schodech a konzumují alkohol měrou nevídanou.S potěšením i zděšením kvituji,že se mi od včera nepodařilo vystřízlivět a tak si raději dávám houbu,neboť mám velký strach z kocoviny.Kolem jedenácté hodiny se odebíráme za vidinou žrádla směr Hospoda Šetřilovsko.Jak již bývá zvykem,cestou pronikáme na dětské hřiště,kde opět sedlám pružinového oře,Anča s Anitou lítají na houpačkách,Destroy se houpe v pneumatice na řetězu,Červi fotí…A já se z toho houpání uprdnul tak,že jsem musel zanořit prst do trenek a následně ho očichat,abych se přesvědčil,zda jsem se neposral.A ne,vše v suchu.Kuba,jenž si nese sebou své věci za účelem předčasného odjezdu,nenechává mě ve štychu a tak do Jizery močíme z mostu oba dva.Následný kopec nejvíce zmáhá pankového úradníka Aleše,zato Anita to zvládá s grácií děvčátka i s cigárem v koutku.Nahoře objevujem,že znakem města Turnova bude pravděpodobně píča,neboť tento piktogram je zde vyryt téměř na každém stromě.Následuje soutěž “tref si šutrem svou kundu“,ze které onen mýtický symbol vychází bez zásahu.V hospodě mají sice dveře dokořán,leč obslužná kokuna nás vyhání ven,neb jsme tu brzy a mají až od dvanácti.A tak se usazujem pod slunečníky a volnou chvilku ukracujeme sjezdem klouzačky,říháním,vyluzováním větrů a jinou hovězí činností.Je dvánáct,tudíž se k nám přitáčí nervozně vypadající kokuna a co že si jako dáme.Samozřejmě piva a po studiu jídeláku objednáváme potravu.Strawby nezklamal a dal si svůj oblíbený megabramborák Tabasco.To proto aby až do zítřka neměl hlad.Zachovávám tradici a tak zůstávám věrný kapse Britanic.Červi mě v tom nenechává a objednává totéž.Když je jídlo doneseno a objevuje se Britanic No.1,gentlemansky ho Červimu přenechám.To jsem netušil že,ona nervozně vypadající slečna má k nervozitě důvod,neb je zde prvně a tak na mě pozapoměla.Nutno dodat že mi jí bylo líto,neboť vyfasovat hned na první službu takovou sebranku musí bejt taky radost.A tak zatímco se ostatní cpou,dohání mě velice příjemný druh opice,spočívající v tom,že nezavřu držku.Už ani nevim co jsem tam všechno mlel…Nakonec se dostává i na mě a tak jsou kamarádi šťastni že je tichoJ
Po obědě platíme a jdeme doplnit zásoby do Turnova.Cestou Kuba s Destroyem velmi hlučně vzpomínají na Miloše Frýbu,fuckujíce Sašu Hemalu.Taky po vydatném obědě krkáme jak stádo říjných sloních býků,tudíž turnovští měšťané nestíhají kroutit hlavami.S Ančou a naším pankovým úradníkem navštěvujem muzeum za účelem koupě turistické známky.Meztím nás opouští Kuba,spěchající za vidinou dřívějšího odjezdu na vlak.Ve zdejším Tescu mě hned uchvátil velmi ošklivý pán s obličejem,říkajícím si o vetknutí políčku.Fakt kromaňonec….Nakupujem co každému po chuti,především teda pívo a colu do houby.Zásoby jsou to očividně dostačující.Cesta s nákupem zpět podél náhonu probíhá s pauzou na močení vcelku spořádaně a tak se navracíme domů.Destroy se jde válet a my ostatní odebíráme se k jezu.V cestě nám stojí opět stánek s pivem a tak zakupujem něco kelímkáčů.Na ostrově se zouváme a brodíme po jezu na druhou stranu,což je jediný náznak hygieny který jsem mimo čištění zubů za celý víkend vykonal.U šlajsny nás zaujal velký vír tvořící se na hladině a tak testujem jeho sílu vstrkáváním vlastních údů.Po opětném přebrodění jdeme pro změnu otestovat houpačku nad vodou.Odvahu v sobě však nalézají jen Anča,Strawby a já.Po několika kolech raději přestáváme pokoušet štěstěnu a chápeme se svých piv.Po návratu zpět je Destroy čerstvej a vypadá že má opět chuť nadále lechtat svá játra Šanghajkolou.Šašek s Červim jsou plní akce a tak nasedají na kola a jedou na malou okružní jízdu.Strawby mezitím rozbíjí nově otevřené pivo s komentářem,že by raději viděl vyhořet mateřskou školku.Naši cyklisté přináší bídnou zprávu.Krčma Zrcadlová Koza kam jsme chtěli večer vyrazit za kulturou má otevřeno pouze do devíti,což je hnus!A tak padlo rozhodnutí zůstat věrni blízkému stánku.Zatímco se Šaškem hrajeme na silnici parodii na fotbal,nadáváme na projíždějící auta.A v jednom z nich jsme objevily libereckou Šárku,jenž nás přijela navštívit.A tak kecáme na schodech,vypouštíme větry a nadáváme na Slávii v čele s pračurákem Růžičkou.S Ančou se chystáme jet na kolech vyzvednout do Turnova Anett,což ovšem Šárka nepřipouští a odváží nás tam vozmo.Dělá mi docela zásadní problém,abych se v tom autě neusral.Až na jeden teplý a plíživý jsem se uhlídal.A i ten jeden byl spolehlivě absorbován sedačkou,tudíž jsem za dobytka nebyl.Ségra doráží busem na čas,tudíž bez zbytečných prostojů míříme zpět.Se Šárkou,Ančou,Anett a Strawbym míříme do stánku na pivo.Za veselých historek ze života hnědočechů se dozvídáme že už nám natočej jenom jedno,neboť zavírají.Do prdele!!No,na druhou stranu je doma zásob jak pro regiment,tudíž zbytečná střízlivost nám vskutku nehrozí.
Mimořádnou večerní formou oplývá zejména Šašek,který nás neustále nabádá k většímu chlastání,zejména tvrdších kalibrů alkoholu.Punkové rytmy a provolávání slávy Spartě,stejně jako pogování na oblíbené rytmy již patří ke zdejšímu bontonu.Opět lítáme s Červim na dětském mini kolečku.Stejně jako poprvé mi na kalhotách opět ulpívá rozlehnutý slimák.Kurva jeden mazlavej!Zato jsme mu za svitu luny osolily několik bratrů.Červi se řítí až dolů přes koleje kde neomylně uléhá,odírajíce si přitom své předloktí.Postupem času se mě zmocňovala čím dál větší opilost(teda vlastně únava) a tak se dávám zlomit přemlouváním své nezákonné polovičky jít si lehnout.Šašek o tom nechce ani slyšet a proklíná nás za domnělou slabou výdrž.Pravda,je teprve jedna v noci.A tak uléhám a z vedlejšího pokoje je slyšet makačí hýkání mých souputníků,studujících Červiho „Knihu o kundě“.Tímto předávám pomyslný pisatelský brk Strawbymu.Mrdááááááááát!!
Šuku a Punku zdar! VENDA
Neděle
Nedělní ráno se v plynové komoře, které se říkalo ložnice, nedalo pořádně spát. Sám jsem v žaludku pociťoval sobotní oběd pro pět hladových Uganďanů, který v tom mém skončil celý. U stropu se vznášela jakési nechutné aroma smíchané z alkoholových výparů a mufloních úserů. Začíná plesové ráno a je na čase vstávat, což ovšem nikdo kromě mě nechápe. Opatrně jsem se proplížil kolem Destroye schváceného do křesla a kolem hrbaté deky, z pod které se ozývalo mlaskání kokotů J. Usoudil jsem, že ani Venda nebude chtít vstát, sebral hbitě svého lachouta a odebral se ven povídat si s upálenými slimáky předešlého večera. Asi to byl tvar těla slimáčího či cigareta vylouhovaná ve víně, co mě dohnalo jít znovu rušit do obývacího pokoje (též pěkně zamořeného) uspokojit jednu ze svých víkendových potřeb – vypustit vydru do výběhu. Lepší ráno jsem nemohl mít. Vibrace, které způsobovala má zadnice, připomínající běh motoru polního kombajnu, vzbudilo páreček spící v dědečkově posteli. Ano, Venda právě otevřel svého lachouta a přišel se mnou rozebírat své noční zážitky. Po chvíli se začali probouzet i další trosečníci – tedy, ani ne probouzet, ale spíš pokračovat ve večerní/noční aktivitě. Neznám moc lidí, kteří si ke snídani dopřejí vodku s džusem, houbu či zbytek rumu, ale této partě není cizí opravdu žádná prasárna. Sluníčko nám hezky svítilo a nám se dařilo naše předvíkendové předsevzetí – nevystřízlivět. Byl však potřeba zvládnout jeden důležitý úkol a to uklidit. Nádobí se statečně zhostila Anča, která se neštítila ani zdechlých těstovin, které se houpavě pohupovaly ve dřezu plného všech možných zbytků jídla a alkoholu. Já, jakožto vyučený uklízeč, jsem se ujal mopu a vytřel si s ním… ano, podlahu. Červi se Šaškem mezitím hladili hýžděmi hubici hasičské hadice a snažili se vyluxovat, co jim v noci vypadlo z nohavic. Největším problémem bylo ale nacpání všech prázdných lahví od piva do ocelové vany, která nebýt z ocele, musela prasknout. Venku mezitím panovala pohoda, Destroy se snažil vytopit proudem vody, vytékajícím z jeho rozkroku lučního sysla, jenž se nám k naší nelibosti ubytoval v zahradě. Ač jsme na něj chcali celý víkend, jemu to nevadilo, z čehož jsem usoudil, že je to fekal sysel z Německa a že na něj musím vymyslet jinou léčku. Proběhlo poslední přelití alkoholu do nevratných, neekologických petflašek a tudíž už nezbývalo nic jiného, než opustit naše skromné punkové stavení a vydat se směr skromné punkové nádraží. Po několika opakovaných zabouchnutí dveří a následujících odemknutí již bylo vše vychytáno a s Ančou jsme se vydali za hulákající skupinkou vágusů, kteří ač byli chudí jak vandrácká myš bez kožichu, se tvářili velice spokojeně držejíce libové moky. K našemu údivu přijela severočeská odrůda metra, která byla velice důstojně vybavena jedním obřím kupé. Na Turnovském nádraží proběhlo nezbytné doplnění surovin, Venda si koupil párky, ostatní bagety, já pivo :-) a od všech jsem si kousl, jelikož mi to přišlo jako nejvíce ekonomické řešení. Není nad to mít kamarády, co na to mají :-D . Proběhlo pobouření občanstva ve výlukovém busokáře, kterým se naše přidrzlé kecy o tom, jak bychom nechtěli stát těch deset kiláků, zatímco ostatní sedí, naše písničky a přednes z bájné knihy o kundě vůbec nelíbily. Anita, která zbělela jak žák Mácha ze Sněženek a machrů celou jízdu hladově koukala po mém prázdném půllitru značky Zlatýpramen, aby do něj odložila své případné boa. To se bohužel nekonalo a nohavice ostatních cestujících zůstaly nepotřísněny. Zatímco se dav lidí hnal do prvních vagónů, zachovali jsme opilou hlavu a došli až do toho posledního, kde se nikdo nevyskytoval. Houba tekla proudem, vodka poté taky, Šašek neustále hulákal svou jedinou sloku od kapely Iné kafe, která mu zůstala v paměti (alespoň někomu něco zůstalo) a cesta rychle ubíhala až do Vysočan, kde jsem z tohoto doupěte neřesti pro jistotu vystoupil, nebo by mě již dočista všichni zkazili. Víkend se náramně vyvedl a domů si každý z nás přinesl přinejmenším pořádnýho makaka za krkem, někdo orangutana a někdo dva cikány, se kterými tančil se srnkami u rybníka Kunešice J.
Strawby