Letošní podzimní výlet do Dolánek jsem se rozhodl absolvovat i přes bacil neúprosně útočící na mou rachetickou tělěsnou schránku.První skupina ve složení Strawby,Annet,Lord a Roman vyráží již v časně dopoledních hodinách a to za účelem složení uhlí do sklepa.Svého úkolu se zhostily s grácií sobě vlastní,alespoň co jsem se doslechl z vyprávění.
Výjezdní skupina kterou jsem se rozhodl počastovat svou květnatou přítomností,měla sraz ve fanklubárně mezi půl šestou a šestou.Vzhledem k zápasu Sparty hranému od šesti je tam pěkně narváno.Když se mi podaří skrzevá clonu pivní a cigaretové mlhoviny prohlédnout,zjišťuji že u našeho Frakčního stolu je neomylně usazena velice různorodá společnost.Škopek,Ždimi,Maki,Zuzz,Olívek….No mančaft příšernej.Objevuji též spolucestovatele Kubu,který se tváří nesmírně spokojeně a překvapivě pije pivo a kouří.Nenechávám ho tedy ve štychu a čekání na řidiče Vencu si krátíme způsobem nám nejbližším.Krátce po sobě přijíždí též juniorky Verča s Lájou a tak jsme téměř komplet.Dopravní situace v pražských ulicích jest však natolik vykurvena,že Vencův příjezd se posouvá,což nás nechává poměrně klidnými a vzniklou mezeru vyplňujem návštěvou hostince.Méně nadšena je však Terka čekající zmrzlá jako ono pověstné hovno za cukrovarem na Čerňáku.Po telefonu se roztomile kočkuje s Kubou a oba jsou zjevně nasráni.Venci se naštěstí dočkáváme poměrně záhy a tak vyjíždíme.Terka na Čerňáku toho příliš mnoho nenamluví a když,pak jsou to výhradně velmi vulgární výrazy.Proti zmrzlosti jí nabízím právě načatý rum,který se mnou všichni odmítají popíjet,což se mi záhy stává osudným.Nevim jak se to stalo,ale kombinace několika předcestovních piv,lahváče a poctivé půllahve rumu měla za následek,že v Dolánkách se ocitám naprosto našrot,s pocitem že jsem byl unesen a že chci zpátky do Nymburka,případně aspoň do Podmoklí….
Rum mi břeskně zabavuje Roman,druhou polovinu ekologicky likviduje,tudíž si za poměrně krátkou chvíli velice rozumíme.Jest nainstalováno chlazení na pívo a tím pádem už nemůže nic zabránit našemu divému běsnění.Řezaná jedenáctka jest materiálem velmi hutným,tudížpůllitry nám suchem skutečně nepopraskají.Za hlučného poslechu hudby,žraní česnekového špeku,sestřiných utopenců a jiných smradutvorných potravin plyne večer rychleji než by bylo příjemné.Je nám spolu zkrátka dobře…Postupem času předvádí Lája své oblíbené číslo,kterým je pád na kteroukoliv světovou stranu doplněný skelným pohledem.To vše za soucitného podpírání neméně zežraného Lorda.Postupně všichni upadáme více či méně znaveni do pelechů,neboť vzhledem k našemu počtu se nedostává postelí.Například s Verčou usínáme na matraci vedle postele,kde si neomylně asi osmkrát testuju tvrdost hlavy o skříň.Naše nejmenší z toho má bezbřehou prdel.
Ráno mě budí hořekování Romanovo nad rozpínavostí Lorda,kterýžto způsobem svého uložení neumožňuje ulehnutí nikoho dalšího.Z kuchyně dále zaznívá lamentování nad intenzitou prdů páně Kverky,který zas vyčítá svým spoluspáčům vyměklost.Annet s Avalem a psí částí výpravy ještě spí na gauči a dělají,že svět pro ně zatím neexistuje.Ranní činnosti jsou vůbec velmi různorodé.Někdo kaká,Strawby s Kubou kouří venku a koštují,zda se přes noc nezkazilo pivo,v čemž je nenechávám samotné.Terka hledá svršky,kdosi vyhrožuje zvracením,našli se i tací kteří se oddávají hanebnosti koupele.Děsuplné kocoviny se snažíme rozhánět vším co teče v kombinaci s čínskýma polívkama.Dopoledne plyne při vcelku nezúčastněném tlachání o obyvklých tématech jako je prcání,vesmírné podstaty nebeské,hokej,kvalita piv,právní systém,výroba prezervativů či otázka trestu smrti pro pedofily a příznivce jiných klubů.Opouští nás Aval se svým psím parťákem za účelem pracovním.Kolem jedné začínáme pociťovat hlad a touhu po procházce,tudíž vyrážíme směr řeka,kopec a hospoda.Cestou tvoříme fotodokumentaci přírody,blbnutí na prolejzačkách a ostatních zbytečností.
Do restaurace Šetřilsko docházíme v relativně střízlivém stavu,což nám bohužel dlouho nevydrželo.Opět bylo možno pozorovat zvláštní fenomén.Když naše bujará skupina dorazí do pohostinství,bývá toto obvykle velmi solidně zaplněno.Je jistě náhodou,že po krátké době návštěvníci mávají šrajtoflemi v touze polatit a co nejrychleji zmizet.Při objednávce Lord dbá svých hovězích zvyklostí.I přes přítomnost Láji obslužné slečně nabízí sex,dělá mrdník v objednávkách a je rozverný až dementní.Následkem blbnutí se na něj nedostává česnečky která došla,zatímco se Strawbym jí spokojeně žerem.Obslužná slečna číslo dvě,ta s těma velkejma kozama,se na rozdíl od své kolegyně jedničky,tváří na naše japné žertíky o něco méně sportovně.Neobveselilo jí ani mé obludné říhnutí,vypuštěné v chodbičce u hajzlů,kam jsem to chtěl jít coby vychovaný hoch vypustit.Krknutí bylo tak mocné,že bylo slyšet i vnejzazším koutě nálevny.Bohužel jsem skrze zástěnu nemohl pozorovat nadšené reakce spolustolovníků.Jisté ale je,že nálada se stala velmi uvolněnou a zejména Kubu nestíhají obslužné dámy za podobné prohřešky napomínat.Zdejší jedenáctistupňový Kozel na nás působí poměrně příjemným účinkem.Strawby po zbourání svého bramboráku,odebírá se spolu s Romanem směr Turnov za účelem podojení bankomatu.Po další výzvě k sexu opouští salon i Lord.Terka poroučí za účelem lepšího trávení rundu kořalek,což mě doslova knokautovalo.Po zaplacení odcházím raději na vzduch.Při zavírání dvěří ještě zaslechnu Kubovo další monstrózní říhnutí a následný zděšený křik obsluhy….Venku na dětském hřišti spočívám zaklíněn nejdříve na lavičce,posléze na skluzavce a houpačce.Když už hostinec opustily i ostatní synové a dcery výčepu,vydáváme se na cestu zpět.Na louce podléháme touze rozkopávat krtiny.Cestou ze svahu k řece opět řveme jako sloni.“Mrdáááát“nese se z našeho hloučku.“Spartááááá“ ,ozývá se zdola od náhonu.Za podobných inteligentních projevů,shledáváme že od Turnova se navrací Roman se Strawbym,posílení o kamarádku okatou Markétu se svým věrným psíkem.Leč nemáme Lorda!V cestě nám stojí stánek s pivem,který prostě minout nejde.Obsluha s vizáží pornoherečky nám stáčí pívo a usedáme v krásném počasí ke stolkům.Venca s Jahodou se jdou bratřit se zdejším hovězím dobytkem,patrně k vzájemnému porovnání hlasových projevů.S Kubou užíráme psí sušenky a nechápem co na tom ti čoklové mají.Dámy,nemaje klíčů od chaty,řeší strategicky situaci přímým odchodem k Bartošům.Po pivu se odebíráme zpět do chalupy,kde nacházíme venku na židlích podřimujícího Lorda.
Shledáváme že v sudu je ještě nějakých čtyřicet kousků,tudíž musíme vyjít a padá rozhodnutí jít přímo za slečnami nahoru k Bartošovi.Prozíravý Roman tvrdí,že do té lvové jámy nevstoupí a brzy poznáme,že bude mít pravdu.Po příchodu je zde dosti lidů.Za chvíli je to tu znovu.Mávající šrajtofle,nechápavost pro tělesné projevy a spěšný odchod.Tak aby jste se už všichni neposraly!Neustále řvem své doooo dááááliiiii,hrajem na všemožné imaginární nástroje od bicích,dudy až po flašinet a chutná nám tu pivo.Pan výčepní Bartoš se zmiňuje majordomu Jahodovi o jakési pokleslé hasičské zábavě,čímž je pro některé určen následující průběh večera.Po zaplacení odebíráme se za kulturou,leč na vesnickou zábavu to nikde moc nevypadá.A tak něktěří využívají možnosti odvozu autem od tříčlenné dámské návštěvy.Cestu zpět na chatu volíme dle Jahodova doporučení přímo dolů lesem.Nejdříve odchází Annet s Terkou.Jahoďák s Lájou se vrací zpět pro Kubu s Vencou a nakonec nacházejí i onen kýžený vesnický bál.Zde prosím o doplnění událostí někoho ze zůčastněné čtveřice.Jahodo?Venco?Lájo?Kubo?Čiňte se!
Po té co jsem na silnici osiřel,scházím temnou lesní pěšinou dolů ke kolejím v naprosté tmě,s prdelí řádně strachy staženou.Čert ví kde se proti mně vzala postava kráčející do kopce se sekerou v ruce.A tak jsem prokázal zakopnické umění a hbitě zapadl za nejbližší strom.Domnělý,vrah jenž byl ve skutečnosti zřejmě dřevorubcem vracejícím se z práce,prošel nezůčastněně kolem mě a ani se nepozastavil nad prdem ze tmy,mnou nedostatečně přitlumeným.Po šťastném návratu domů sledujem střídavě Piráty z Karibiku,které hodnotím jako pokleslou sračku příšernou a Talent Manii,kde držíme palce křepčící Lůce.Nakonec postupuje,což si zaslouží zapít.Pivem!Následně nás velmi nemile rozlaďují esemesky z jahodího telefonu o tom,jak naši kamarádi dostávají na zábavě do držky,jsou okrádáni a že jim máme vyrazit na pomoc.Rázem jsme téměř střízlivy a váháme nad možností přivolat na pomoc ty co chrání a pomáhají.Po telefonátech starostlivých partnerů jsme ujištěni že je všechno v pohodě a tak jen nadáváme.Poměrně debilní fór…Když se ale naši lvové a jedna lvice salónu navrátí,je nám jasné že nemá smyslu jim cokoliv říkat či dokonce vyčítat.Poměr hladiny alkoholu v krvi navrátivší se čtveřice převyšuje obvyklé normy.Kuba s Jahodou usínají okamžitě na schodech,blábolíce cosi nesouvislého.Lája opakuje některé ze svých včerejších disciplín a Venca je nejdříve nesmírně hlučnej,posléze jde vyhlížet své dvě kamarádky jedoucí k nám na návštěvu vozmo z Prahy.Na hlídce u silnice dle vlastní rekonstrukce usíná kdesi zapřen o svodidlo…
Ony dvě slečny skutečně přijíždějí a jsou zklamány naší absolutní opileckou apatií a nezájmem nad jejich výzvami k zahájení mejdanu.Kuba s Jahodou už spí a to překvapivě každý ve své posteli.Jedna z nových dam je význačná snad akorát tím,že nás počastovala sedmilží o tom,jak se obrábí šaltpákou v autě.Zbytek večera mám poměrně zamlžen a tak se jdu párkrát třísknout do tykve o skříň se snahou usnout.Není to vůbec snadné,neboť Kuba chrápe jako nosorožec při oboustranném zápalu plic.I to ale postupně překonávám.
V noci mě budí podezřelý šustot spacáků a tak zkoumám co se děje.Na posteli vidím jakýsi pravidelný pohyb.Ve tmě poznávám jednu z našich zamilovaných dvojic.Kuba tou dobou vůbec nechrápal…
Ráno je nám všem děsivě špatně a dopoledne probíhá dopíjením a zejména dojídáním všeho možného.Piva zbylo poměrně dost,což je nakonec docela dobrá zpráva.Spokojeně se poflakujem doma a každý tak nějak zápasí se svými vnitřními stavy.Zbytek píva ze sudu stáčíme do všemožných nádob a po Vencově dostatečném vystřízlivění nastává slzavé loučení a odvoz sudu zpět do pivováru.První skupina míří zpět do Prahy autem ve složení Lája s Lordem a Terka s Kubou.No a Venca coby řidič.Skupina zbývající věnuje se úklidovým pracem a chlastu,neboť vystřízlivění je nemyslitelné.Když nadchází čas odchodu,je to vždycky smutný příběh.Pěšky do Turnova na vlak,pivo v nádražce a definitivní dopíjení zbytků.Jsme informováni z Prahy,že byla založena jižní frakce,cožnám připadá více než úsměvné.Roman s Jahodou nás opouští ve Vysočanech a tak na hlaváku vystupujem v počtu tří kusů.Jsem obtěžkán jahodím batohem,který neomylně pozapoměl ve vlaku.Zkrátka chlast je zhouba.
Co říci závěrem?Těžko hodnotit kdo byl nejvýznačnější postavou,či která situace byla nejhustší.Síla je vždycky v kolektivu.Je nám spolu prostě vesměs dobře,parta je to více než vyjímečná a tak nám nezbývá než doufat že nám tahle naše přirozená hravá demence ještě dlouho vydrží.
Z paměti vydoloval Venda