Jestli mají kočky devět životů, tak jich musí mít členové SF ještě více. Nedovedu si totiž potom představit, jak by jinak mohli přežít již devátý ročník výjezdní akce (pro někoho eventu) do kraje, kde omámené srnky začínají říhat a lidé se chovat jako stádo pakoňů.
Na jarní Dolánky 2011 bylo čekání dlouhé, na knize ksichtů se den ode dne objevovalo víc a víc toužebných příspěvků po úniku od reality a soudnosti. Padaly i zběsilé výmysly o odjezdu o den dříve, které byly naštěstí rozumně zrušeny. S rozzářenýma očima v pátek vstávám a počítám minuty do odjezdu. Auto se sebevražedným řidičem je však v nedohlednu, tudíž se odebíráme nakoupit do benzínky nějaké to kuřivo a krademe s Romanem otci láhev červeného. Lord přijíždí jako grand se dvěma společnicemi (Veru a Lůca), tváří se honosně a přitom není skoro vidět za volantem. Lufťáci měli žně, tudíž se soukáme šnečím tempem na Černý most a pak již rychlostí blesku směr sever. Při poslechu nejapné hudby nám uniká fakt, že Lord uhání téměř stodevadesátkou, tudíž jsme v Turnově cobydup. Mezitím mě Venca ujišťuje o výjezdu druhého vozidla a Venda o své žízni. První lidé se za námi s pohrdáním začínají otáčet v samoobsluze v Turnově, čemuž nepřikládáme nějakou důležitou roli a pokukujeme po slečně prodavačce. Nechce se nám vracet dvakrát do Turnova, tudíž s naloženým autem zavítáme i do pivovaru, sud Skaláka je vecpán na mou přední sesli, na což pan příslušník přes ulici kouká poněkud podivně, obzvlášť když Lord vjede do protisměru a blbě při tom čumí. Než jsme stihli navést Lorda do vrat, přicestoval druhý koráb ve složení Venca, Venda, Lája, Anneet, Kikina a na zadní sesli pro invalidy měďák Kuba.
Probíhá seznámení s oblíbeným zápražím, naražení sudu a zatím ještě poklidné vyčkávání večera. Venca pokuřuje havanu velikosti těžce podprůměrného člena SF, Venda obléká svůj tříkundí dres, který již později raději nevytahuje a připravuje se na grilování koštováním hořčice, stylově rovnou z lahve. Emblém oblíbené kapely se objevuje i na buřtech, očekávám další povedené tetování na tváři Anneet, avšak Sádlo je tentokrát daleko. Již za tmy přijíždí drožka a z ní jako hollywoodská hvězda vystupuje slečna BBB, Křemílek či Terka. Drožkař odmítá pozvánku na kořalku a mizí v dáli, zatímco mi zpíváme „Do dáli“, odpalujeme pyrotechniku a vůbec se chováme jako první světová skupina. Roman se ukazuje jako dobrý stratég a uniká se dvěma hosteskami před venku vznikající zhoubou, vytvořené zčásti houbou, kořalkou, pivem a tak dále. Pan Pešata s panem Táborským v těžce podroušeném stavu štelují plot tak šikovně, že ho vysadí a mají z toho nesmírnou legraci. Při sáhodlouhém studiu uchycovací mechanismu navíc ničí plastovou sesli, nachází domnělého ježka a skotačí po sobě jak postřelení kamzíci. Jistý pohotový účastník celou neplechu zcela pitomně nafotil na aparát, tudíž se na vše můžete podívat ve fotogalerii. Venda správně usuzuje, že je totálně na plech a odebírá se šustit se svou děvou pod peřiny, což se nelíbí Strawbymu s Lordem, kteří se vše snaží závistivě překazit. Lord však ulehá nedlouho potom a po další exhibici v alkoholovém deliriu ulehá i autor tohoto textu a připálené zelňačky, kterou se jal ve dvě ráno vyrábět. Ač dvě sestry s panem otcem a mistrem Švejkem měli nadále rozpustilou náladu, posíláme je hromadně do prdele a pouze posloucháme zvířecí skřeky a táhlý smrad, který se pod futry dere z kuchyně.
Dobré ráno jsme si asi všichni představovali jinak. Hlavy neskutečně bolí, venku pod mrakem, ovšem pivo teče, jede se dál! Smáčíme bradky a hrdla střídavě v kafi, pivu a černo-červeno-žluté zelné polévce, zatímco dívky obsazují koupelnu. Všímám si, že mi chybí kus prstu, ale nevěnuji tomu příliš velký význam. Zato Roman těžce nese to, že se dívky snaží být před námi krásnější a jemu se chce neskutečně srát. Proto nejprve několikrát vztekle nakopává dveře, řve na lesy jak tramp s klíštětem na ohanbí a pak vítězoslavně oznamuje, že za chalupou položil kabel rozměrů nevídaných, což bereme jako bojovku a snažíme se ho najít. Je to opravdu vydra jako cep a Roman je právem hrdý na svůj výtvor. Vymýšlíme kulturně-gastronomický výlet na Malou Skálu. Kuba, řečený Kubusák a Švejk, vede roztomile opilý v jedenáct ráno skupinu vyvrhelů na dolánecké nádraží. Večerní putující klobouček zn. Zetor zabírá Lord a celý zbylý den tento módní skvost neopouští. Na Malé Skále se Kubusák nechává osprchovat hasičským vozem, poté následuje přesun do Boučkova statku na točené Svijanské. Kibicujeme hasičský sbor, chováme se jako zvěř a řešíme věci neestetického a nevhodného rázu. Je to sranda. Skupina se postupně odebírá směrem k výšlapu na vyhlídku, mě však při pití piva zaskočilo a parádním vodotryskem zkropím nebohou Láju, která to však vše bere s grácií opravdové dámy (více o Láje večer). Roman vycítil volání romantiky a jal se sápat narcisy na jakýsi svah nad silnicí, což se ale nelíbilo staré ježibabě, která obývala slůj nad svahem. Nejprve řvala, potom i sprostě. Ale potom jsme začali řvát my a ještě sprostěji…. No, popojedem. Jen co jsme ušli prvních pár metrů do kopce, do očí nám posvítil nápis Svijany a malé bistro hned na úpatí. Kuba sebral poslední sbírky sil a těch deset metrů do kopce ještě vyběhl klusem ladným. Zjišťujeme, že prostě nejsou plastové kelímky, tudíž usedáme nehledě na většinu, která se vydala na vrchol. Popíjeme znamenité pivo a obdivujeme obrovskou tůj, za kterou se chodí močit. Lord zuřivě gestikuluje a domlouvá se s domorodci, tančí jako ďas na píseň znějící z magnetofonu a Kuba se již krajně dementně usmívá. Venda s Kikinou se vracejí zpátky, což vede k iniciativě dát si ještě jedno. Vrací se i Lůca s Lájou, což vede k zakoupení panáků rumu. Ozývá se i Roman, že prý s Terkou dosáhli vrcholu, za což jim gratulujeme a konstatujeme, že Venda dosáhl vrcholu už v noci, za což vyplatil dle sazebníku náležitou pokutu.
Krátkou cestu dolů absolvujeme v pozici „skibob“ a Venca na mostu předvádí neskutečným způsobem žokeje Váňů, když svým rozkrokem ladně tře zábradlí. Táhneme se zpět jako šneci a ve známém Boučkově statku nalézáme opět Vendu s Kikinou. Stěhujeme se však na vzduch, protože smrdíme jako stádo skunků vymáchaných ve zlínském rybníku. Konzumace oběda probíhá ve stylu neandertálském, každý se dělí s každým. Cestu vlakem zpět trávím s Lordem na wc, kde nás fascinuje tlakové splachovadlo, do kterého jsme nacpali vše, co bylo po ruce. Venca zase pod triko nacpal jakousi knihu jízd, která určitě nikomu chybět nebude. Po příjezdu se věnujeme kinu, avšak čekáme pouze na Kikinu, jak zareaguje na oblíbené „Polib nám prdel Daňku“ z filmu Občanský průkaz. Nezklamala. Kuba zpitý ulehá na zem a začíná kolem páté hodiny odpoledne chrápat jako řezačka na dříví. Jsme lační po čerstvém vzduchu, tudíž skupina Strawby, Venca, Lord vyráží špehovat Vendu s Kristýnou za účelem pořízení paparazzi fotek či alespoň amatérského porna. Bohužel doma necháváme foťák, tak se chceme alespoň dívat. Je s námi i kokotěj koža, která maskuje zejména Vencu, který před pohledem milenecké dvojce padá do země plné kravinců apod. Špehujeme opravdu nenápadně, běháme po polích jak praštění zajíci s cigaretou v puse a půllitru v ruce. K žádnému prozrazení ani proniknutí však nedochází, tudíž odcházíme zklamaně k panu Bartošovi na jedno. Vybírám zkratku, která je hrozná, delší a mnohem horší cesta. U Bartoše nás čeká překvapení v podobě hromady trempů a Kuby uvnitř putyky. Posloucháme vyprávění přihřátého pána s vadou řeči, který by nám přál vojnu a smějeme se Kubovým píčovinám, se kterými zmíněného podivína krmí. Po jednom pivu ale mizíme s Lordem do chalupy, což se ukazuje jako chyba, protože zameškáváme mravně-etickou výuku pana Bartoše směrem ke Kubovi, což náš kamarád nelibě nese a slibuje pomstu ve stylu „sem už nikdy nevlezu“. Pan Bartoš nám tímto dává námět k zábavě na celý večer, což Kuba nese nelibě. Tempo začíná být zvrácené, což ilustruje Veru popíjením čehosi z nálevky, která má objem asi tak 1/30 jejího těla J . Činí se i Lája, se kterou zdoláváme pravděpodobně druhou láhev vodky. Kuba tančí opět se svou milou (židlí) a vypadáme opravdu rozverně a hlavně v prdeli. Lord po opilecké akrobacii sráží k zemi sebe a pak i Kubu, na což Švejk reaguje protestním spánkem. Opilá je už i abstinentka Lůca, která začíná mít řeči, u kterých se i ti největší dobytkové červenají. Venku nejprve Lája fotí v poloze ležmo hvězdy a poté se, po vzoru anakondy, snaží vyšplhat na cca metr a půl vysokou sakuru stylem, že si kolem ní lehne na zemi a čeká, co se bude dít. Místo kýženého výsledku na ní padá Veru a společně udusávají pracně budovanou skalku. Kubu, který leží v křesle jako vyvržený orangutan, náhle probouzí zamilovaná píseň Charlie Kilo. Probuzení ale dlouho netrvá a opět upadá do komatu. Většina chalupy se již ve tři ráno pokouší spát, skupina ve složení já, Roma, Lája, Lůca a Terka jsme ale neunavitelní a vlezlí jak pytel blech. Skáču po svých spících kamarádech, aby mě v tom nenechali – zbytečně. Akorát jsem je nasral, tudíž vytahuji z eráru poslední zbytky svého propitého rozumu a upadám do bezvědomí.
Ráno mě neprobouzí kokrkáhí kohoutů, ale říhaní a střevní vyměšování vzduchového obsahu řitního mých kamarádů. Sleduji na sobě, že nepociťuji známky vopice, tudíž dopíjím cca pět hodin starou vodku s džusem, natočím si pivo a směju se Kubovi, který se neumí chovat k holkám, Lordovi, co neumí pít kafe, Terce, že má kluka, co se neumí chovat k holkám a Vencovi, že nemůže pít. Haha. Neskutečně se bavím při pozorování lidských fosilií a alkoholických trosek a připadám si skvěle. Není mi vůbec špatně a po vzoru Terky chlemtám s ní jako správnej vosel. I Láju to brzy přestane bavit a kocovinu zahání vodkou, což je paráda. Pánské osazenstvo s virtuálním metrem přeměřuje vnady Lůcy a provádí bodyshot. Jako z nebe se opět zjevuje známá kokotěj koža, která sehrává ústřední roli při focení neandrtálců a při sehrání šamanské scénky židovské obce. Přichází to nejhorší, což je úklid, ke všemu už zase na plech. Po dlouhé době zavelíme k odjezdu, avšak zjišťujeme zásadní věc. Všechno se nám to totiž páruje do dvou aut, jen ta Terka nám tu nějak přebývá J. Vše se ale vyřeší a vydáváme se vstříc Turnovu. U pivovaru Rohozec do sebe kropím jedno malinové pivo. Rozhodujeme se, že Turnov projedeme ve velkém stylu, tudíž urážíme vše živé, jsme fakování od domorodců, sledováni Kverkovou taktéž fakující dodávkou a je nám dobře. Posloucháme k tomu vybranou muziku, kupříkladu Lordovu oblíbenkyni Britney Spears. Na dálnici fakování končí, ovšem stavíme v Mladé Boleslavi, kde rozbalujeme idiotský tábor a pokračujeme v krasojízdě. V Praze navíc přijímáme Lordovo pozvání na večeři, kde ho parádně cepuje jeho otec, který je zrovna taktéž přítomen. Tím expedice ochmelucha z mého pohledu končí. Nastává několikadenní období k návratu do reality a zvykání si na podmínky civilizace, což se mi pranic nepáčí.
Jelikož se tento víkend těžko volí hvězda výjezdu, dávám všanc anketu a vyberte si jej sami.
Anneet – za to, že jako jediná nezklamala a zůstala s mužskou osádkou u okénka na Malé Skále
Kikina – za to, že přiznala sex a vydržela pražáckou tyranii J
Kuba – za to, že se chová špatně k ženám
Lája – za osvědčené číslo padání na všechny světové strany a šplh na sakuru
Lord – za zmatený tanec na Malé Skále a veksláka Bonyho
Lůca – za sobotní opití a nedělní bodyshot
Roman – doslova za obrovské hovno
Strawby – za vedení šamanské taneční skupiny a hru na Láju
Terka – za použití alternativní metody příjezdu a odjezdu J
Venda – za zvířecí chování cestou zpět a sobotní štelování plotu a židle
Venca – za žokeje Váňu a důmyslné krytí kokotěj kožou
Veru – za to, že jakožto David přemohla Goliáše ve formě velké nádoby plné houby
