Severní frakce je mrtvá? Ale kdeže! Cinkání lahváčů, míchání všeho co teče a tupé výrazy účastníků výletu na Karlštejn jsou tomu důkazem. Srnky a starousedlíci na nejznámějším českém hradě by mohli vyprávět.
Debilní úsměv a ranní smotek cigarety značky Víceroy naznačují, že sobota se ponese v duchu křepčení, alkoholového odéru a kultury. Hlavní nádraží praská ve švech a při výstupu z eskalátorů poutá moji pozornost novota a čistota největšího nádraží v republice. Kde jsou ty časy vágusů, kapsářů a rumunských prostitutek. Stejně tak nemůžu přehlédnout skupinku známých tváří, jmenovitě Strawbyho, Vendu, Annet a Romana. V družném rozhovoru za cinkotu lahváčů z mého punkového baťůžku jdeme nakoupit to nejdůležitější a to skupinovou jízdenku do couráku směr Beroun.
Vyjevené výrazy spolucestujících v „panťáku“ sledují, jak si synové a dcera výčepu pohodlně usedají na prostornou osmičku sedadel, blízko důležitého hajzlíku, který jak se po pár minutách jízdy ukázalo byl uzavřen! Ladnou průvodčí, jež měla podle našeho názoru už něco „najezdíno“, přivítal závan alkoholového odéru a zrajícího česnekového Dipu! Koho by napadlo, že se bude parta lidí po ránu ládovat za vůně fernetu, vína a lachoutů topinkama a hlasitě až hlučně vypouštět z úst sobotní poezii nevšedního dne. Na smícháči čekalo další milé překvapení. Účastnice zájezdu Terka vlak stihla a rozhodně nás přes zamrzlé okénko nemohla přehlédnout, nebo přeslechnout?
Přes prdele typu smetištního Radotína, kde navštěvoval Fanánek proslulé gymnázium Oty Pavla, si mašinka prodírala cestu sněhovými závějemi. Atmosféra houstla, za pazvuků Tří sester a jiných kapel přátel songů cesta utíkala, a česnekový Dip ubíval, Žogary!
Přes malebnou krajinu pontonových mostů, řeky Berounky, zamrzlých splavů a Zadní Třebáně jsme konečně dorazili na nádraží v obci Karlštejn. Ochcané rohy zaváté sněhem od místních věrných psíků nás přivítali stejně jako tuhý mráz. Po krátkém focení místního nástupiště naše kroky směřovali na…teď by asi každý čekal na hrad, ale krásný ledový psík na dvorku ještě půvabnější hospůdky prostě lákal! Šály severní frakce a všudypřítomnost pána s černým vousem zvěčnili toto ledové monstrum se soudkem rumu v oblasti genitálií navěky. Sllečna s bujarými ňadry od výčepu právě otevírala místní restauraci - Penzion Karlštejn a tak jsme před jedenáctou hodinou nemohli odmítnout malé pohoštění. Plzně, Gambáče, Houba a Kofola to bylo občerstvení naší velmi hlučné skupinky. Starousedlík, místní štamgast a zamilovaná dvojice na výletě se začali pomalu trousit, kdo mohl tušit že se restaurační zařízení stane naším domovem před odjezdem zpět do Prahy. Jako jistota ranní stolice po propitém večeru je v tomto kraji jistota otevřené restaurace, s motivy kanců, divé zvěře a rytířů. Restaurace pod dračí skálou musela být otevřená. A byla! Celou naší skupinu bavily cestou klikatící se kolem Karlštejnu namrzlé křemeny a ledové kostky, které povětšinou končily v místním potůčku. Konečně. Kouř z komína a zaparkované kočáry napověděly. Jsme správně a jdeme na jedničku. Je čas placení. Dal jsem si tři dvanáctky a…vyrazil jsem na Karlštejn. S Vendou jsme se rozhodli pojmout výstup na hrad Karlštejn jako synové hor. Úzká lesní pěšinka užívaná v létě německými výletníky za účelem soulože na stojáka, jsme využili jako cestu do komnat hradu, do kterého podle pověsti nesměla vstoupit za vlády Karla IV žádná žena. Hoja hoj, oj! Časté močení a zastávky na životabudič krvesaj, či lahodný zrzavý fernet nás provázeli ve výšlapu, stejně jako focení okolních panoramat. Hurá! Jsme nahoře, zmrzlé ruce hbitě uchopily Viceroyku a s úsměvem rumunského drožky jsem si vychutnával krásy hradu a výhled na husté lesní porosty. Ořechová, Hořká, Mandlová, paní mámě nezbyla v obchůdku s vínem ani kapička. Za zvuků troubení do prázdných umělohmotných kelímků a silného řevu jsme se vraceli spokojeně s písní na rtech k nádraží a to s jasným cílem. Po cestě nás upoutala kromě krás zamlženého Karlštejna námořnická šavle, kterou dotyčný patrně po červeném víně hodil do míst, za které by se nestyděla ani trojskokanka Kašpárková. Nástup do vlaku se obešel bez sebemenších problémů, jízdenka byla nepropita, vlak poloprázdný, dál si toho moc nepametám. Jen Vendovu prdel vystrčenou za dvířky s automatickým zavíráním. Hlavní nádraží vidělo příjezd severní frakce, rychlé cígo před vchodem a hurá domů…doma měli opravdovou radost :)
Co se dá dělat. Krásy hradu Karlštejna by byla škoda propásnout a proto jsme zaveleli vzhůru. Pivní putování po karlštejnských hospodách nám trochu pokazil fakt, že v den návštěvy místa panošů a kejklířů bylo zavřeno a s ním i většina putik, náleven, osvěžoven a podniků dobré zábavy.
Plivání a házení kamenů z mostu, který dle vyprávění Vendy přešel jeho kamarád opilý na mol s krosnou na zádech po vysokém oblouku, nás bavilo, za zvuků trubky jsme se blížili k podhradí Karlštejnu. Namrzlá psí hovínka a obrovská chuť na pivo lemovala klikatou cestičku k vrcholu, který se majestátně tyčil mezi hustými lesy plných srnek, které jsme vábili za pomocí trumpety z předešlého derby se Slavií. Marně. Hospody zavřené, jen místní potraviny nabídly Strawbymu levný nákup provizorních lahváčů značky Braník na cestu. A ostatním další přestávku na koštování topinek s výborným česnekovým Dipem!
Hloučky hostů, tísnících se u dřevěných bytelných stolů sledovaly, jak si parta lidí s motivy sparťanských šál dere cestu do vyhřáté hospůdky. Zraky pinglů nás zavedly ke spokojenosti všech po schodech nahoru a nakonec se nám tento kauf vyplatil.
Podkrovní místnost zdobená motivy rytířů, loveckých zbraní a podobných kastrálních pomůcek pro odchyt divoké zvěře nás vybízel dát si zvěřinu! Po sérii předražených Plzní, postkomunistické věrné až do očí bijící Malinovce jsme dlouze váhali, čím zaplnit žaludek po exkluzivním česnekovém Dipu. Na výběr bylo téměř vše. Od dančího ohanbí, přes specialitu francouzské kuchyně syslích kožek na červeném víně, po tradiční českou specialitu uznávanou i šéfkuchařem Pohlreichem – ala Smažák! Přešlapující vrchní ujetý zřejmě na výparech z leknínu konečně dorazil s otázkou. Co si dáte? Výběr byl pestrý. Od zvěřinové gulášku, přes „směs starého fořta“, pojmenovanou po slávistickém hovadu. Čekání na pořádné jídlo jsme vyplňovali kouřením v mrazu, jelikož postarší dřevěná budova restaurace byla nekuřácká. Mlaskání a srkání plzeňského piva nám nahánělo blažený pocit, místy po dojezení až signály tísně, rozepínání knoflíků u kalhot, větry, žogary! Strawby neprohloupil při návštěvě potravin, poněvadž pil po celý oběd jedno pivínko, dolévajíc si pod stolem zlatavý mok z konečné 16ky, Bráníka. Terka s Romanem nepohrdli sladké tečky v podobě rakvičky se šlehačkou, zdobený slunečníček našel po zbytek dne místo za Jahoďákovým uchem.
Kromě flekaté kočky v místní šatlavě nebylo na hradě živáčka a tak naše kroky po malé zastávce směřovaly dolů, zpět do podhradí Karlštejna.
Příkrý sestup nám zpříjemňovala „bodla“ Annet, která nakopávala ledové kry stylem Davida Beckhama. Ano, kopalo se do každého zmrzlého sněhu zechcaného psem a na silnici zbyly sněhové stopy, jakoby se tu prohnalo stádo pářících se muflonů. Strawby oprcal před zraky místního starousedlíka sněhuláka, jindy živé místo plné turistů zelo prázdnotou. V místní vinotéce jsme nakoupili hudební nástroje, které předtím posloužili jako nádoba pro nápoj sladký jak hovno z nutrie, medovinu.
Někteří lidé utíkali na vlak, severní frakce dojídala v poklidu zbytky topinek a zrajícího česnekového Dipu! Vrátka penzionu u nádražní haly nám byly otevřeny a slečna za výčepem se brzy osmělila. Po sérii pivsonů, houby a polívčičky přišla s revolučním nápadem. Nechcete pustit jukebox? Otázka položená tak, jako zeptat se pasáčka ovcí na valašsku zda nechce vykouřit svůj ctěný brk od plavovlasé selky. Tři sestry hrály jako o život. Zelenou, Modlitbu pro partu a jiné bigbítové fláky brzy vystřídaly popěvky místní, od Helenky Vondráčkové a zesnulého Matušky z filmu Noc na Karlštejně. S přibývajícím alkoholem se prohlubovaly záseky a tupé výrazy většiny kořalů nabývaly na intenzitě. Osobák ujížděl za osobákem, drtivý nástup podvečerní kocoviny jsem chtěl za každou cenu přepít. Nepodařilo se. Došel čas na placení a to bylo dobře, jinak bychom museli asi přenocovat.
Severní frakce žije!
Autor: KubaSF